Druhá věc je, že právě fakt, že stahování je legální, odůvodňuje odvádění poplatků z datových nosičů.

Za jediné rozumné řešení tohoto dilematu považuji změnu paradigmatu ve společnosti. Právě sebemrskačství lidí, kteří stahují, ale zároveň se za to stydí považuju za nešťastné. Internet prostě má potenciál na to být knihovnou lidstva a do knihovny patří i zábava. Nic nenasvědčuje tomu, že by kvůli sdílení tvůrci filmů krachovali, případně, že by lidé přestávali skládat muziku.

Proto nevidím žádný důvod proč sdílení omezovat. Osobně považuji stahování přes torrenty (tedy situaci, kdy stahovač zároveň i sdílí) za morálně nezávadné.

Argumentace, že je stahování legální, je totiž čirý alibismus – mně přijde zjevné, že pokud k tomu autor souhlas nedal, dělat by se to nemělo. Koneckonců, z pohledu morálního (nikoliv právního) jde o spoluvinu – pokud nebude nikdo stahovat, pak ten, kdo něco ke stažení nabízí, se sice dopustil prohřešku, ale ke „zveřejnění“ v jistém smyslu nedošlo – chybí tu ta „veřejnost“, ke které se dílo dostalo. Je to podobné, jako když si někdo koupí zjevně kradený mobil/notebook – právně spoluviníkem není, ale morálně ano: kde není poptávka, není ani nabídka.

Samozřejmě, jak kupec kradeného, tak stahující se často hájí tím, že on nemůže vědět/poznat, zda zdroj je či není legální. To je alibismus na druhou – v drtivé většině případů je to naprosto zřejmé (a zvlášť u toho stahování).

Na tyhle alibismy jsem alergický, protože je to to samé, k čemu se uchylují naši politici: „ano, já si sice ze státních peněz platím předraženou kancelář v manželčině baráku, ale to je v pořádku, zákon to nezakazuje“. Větu „ale zákon to nezakazuje“ slyšíme od našich politiků obden – a pokaždé se mi pění krev a říkám si: jak tohle může říct? Jak to, že po tomhle okamžitě neskončil? Jak to, že mu novinář na to nevpálí „ano, je to legální, ale je to nemorální, tímto činem jste se proto z politiky diskvalifikoval, takže – kdy podáte rezignaci“?

A teď mi řekněte, piráti: opravdu chcete to u nás běžné alejáství podporovat? Opravdu chcete být stejní jako stávající politická garnitura? Já totiž chci v politice lidi, kteří budou politickou kulturu kultivovat – a doufám, že lidí s tímto požadavkem bude přibývat 🙂

Především je ale směšná úvaha distributorů, že budou v době Internetu vydělávat stejně, jako v dobách kdy prodej fungoval pouze přes kamenné obchody. Přidaná hodnota jejich činnosti klesla na zlomek původního přínosu a tomu se logicky přizpůsobují i jejich příjmy. Naopak nejpopulárnější umělci díky Internetu vydělávají řádově víc, než kdykoli v minulosti.

2. Pokud je mi známo, míra kopírování je vysoká celosvětově, včetně USA – s komunistickou minulostí to nemá nic společného. Chtěl jsem dohledat nějaký zdroj, ale našel jsem zrovna jen pro SW pirátství – nicméně ta čísla jsou u filmů/hudby dost podobná:
http://www.diit.cz/clanek/mira-piratstvi-se-i-loni-snizila/17606/
V tomto ohledu je zajímavé, že míra pirátství klesá tam, kde byly zavedeny uživatelsky pohodlné internetové distribuční kanály (iTunes apod.) – ukazuje se, že pokud se uživatelům nabídne sice placená, ale jednoduchá a pohodlná cesta jak se k obsahu dostat, velká část konzumentů ji využije. Jinými slovy: zdá se, že lidé nestahují z nelegálních zdrojů ani tak proto, že je to levnější, jako spíš proto, že je to jednodušší a rychlejší než jít do obchodu pro CD/DVD (a ušetřené peníze jsou „třešničkou na dortě“, které se výměnou za legálnost rádi vzdají).

3. S tím souvisí pohled obchodníka: bude-li obchodník nabízet to, co zákazník nechce, prodělá kalhoty. Obchodník, pokud chce prodat, se musí umět dívat pohledem zákazníka – jinak se na něj zákazník vykašle. V reálném světě to zákazník udělá tak, že se buď bez produktu obejde, nebo si pořídí konkurenční produkt. Ve světě filmu/hudby zákazník nemá možnost si pořídit konkurenční produkt (protože „sekačku s danými parametry“ má jen jeden „výrobce“), zato má možnost pořídit produkt sice nelegálním, ale jednoduchým způsobem (a s velkou pravděpodobností bez postihu) – a tak to dělá. V obou případech obchodník, pokud nechce zkrachovat, musí vhodným způsobem reagovat na realitu – fyzický výrobce změnou výrobku/ceny, distributoři změnou obchodního modelu. Zde je smutným faktem, že producenti audiovizuálních děl internet jako distribuční kanál dlouhodobě ignorovali (a dodnes ho diskriminují). Přitom jim internet dává možnost obrovským způsobem snížit ceny – mohou být levnější o náklady, které dnes padají na distribuční řetězec (to se odhaduje na cca 50%); to je přece příležitost, jakou každý normální obchodník okamžitě využije! Tedy, každý normální obchodník v *konkurenčním* prostředí, ehm 🙂
Tady vidíte důvod, proč PS mluví o „kopírovacím monopolu“ – vydavatelé si ve skutečnosti navzájem moc nekonkurují (aby si mohli konkurovat, museli by dva vydavatelé nabízet stejné písně/filmy), a tak se k zákazníkovi chovají monopolně… v tomto smyslu mají spoludopovědnost za vysokou míru pirátství: místo aby se snažili zvyšovat prodej tak, jak se to v byznysu dělá: snižováním výrobních/distribučních nákladů a snahou distribuovat produkt tak, aby se k němu zákazník dostal co nejpohodlněji, chovají se jako arogantní monopol: kdo to chce, musí si to koupit od nás, tak co bychom se snažili – stejně nemá jinou možnost.
Viz např. zde – kapitola „Proč umřelo I-legálně? Vydavatelé jej nechtěli…“
http://www.lupa.cz/clanky/konec-i-legalne-cz-kdyz-ani-nejlepsi-neuspel/

Mnohem horší je, že místo aby se vydavatelé snažili zlepšit a zlevnit služby, prosazují změny legislativy, které posilují jejich monopol – neustále se prodlužuje doba autorských práv, odvádí se poplatky z kopírek a médií, omezují se práva konzumentů, zvyšuje se postih za „pirátství“… Výsledkem jsou takovéto obskurnosti:
http://www.lupa.cz/clanky/elektronicke-knihy-z-pohledu-pravniho/
Neřekl bych ani popel, kdyby se vydavatelé nejdřív snažili na trhu uspět a nepovedlo se jim to – dokud ale ignorují nejprespektivnější distribuční kanál, nevidím důvod, proč měnit zákony tak, aby byl zákazník stále více a více závislý na jejich monopolních rozmarech.

Shrnuto: Obchodníkům přeju byznys a sobě konkurenci mezi obchodníky. Kde konkurence není, tam je osvědčenou praxí, že zasáhne stát a reguluje činnost obchodníků, aby svého monopolu nezneužívali. V případě hudby/filmu bych řekl, že by se do toho stát neměl míchat – nejde o nic, bez čeho se člověk neobejde, a tak ho monopol nemůže vydírat. Jenže stát se tu postavil na stranu monopolu a stará se o to, aby se zákazník stával na monopolu závislejším a závislejším – a to je zjevně špatně 🙁

Podle toho co píšete, stále uvažujete v perspektivě konzumentů. Jak byste se na to díval jako obchodník?

Je otázka, jestli to je dostatečný důvod pro nepoužívání slova „normální“ – já ho vnímám především ve významech „běžné“ a „přirozené“ (už dávno jsem si všiml, že zdaleka ne vše, co je „normální“, je i „správné“), a tak mi to slovo nijak nevadí. Vzhledem k tomu, že je běžné vnímat slovo „normální“ současně ve smyslu „správné“, je Vaše výtka pochopitelná (chtělo by se říci normální 🙂

Když to shrnu: S Vaší kritikou nakonec souhlasím, ale vadí mi forma.

Mimochodem, v čem dávám pirátům za pravdu je, že hudební a filmová vydavatelství jsou „spoluviníky“ pirátění, protože dlouhodobě nejsou ochotny/schopny nabídnout prodej přes internet (tedy zcela netržně maximalizují nepohodlí svých zákazníků). Souhlasím s tím, že stav autorského a patentového práva neodpovídá potřebám společnosti (jejich původním smyslem byla podpora vývoje tím, že zajistí pokrytí nákladů na vývoj + přiměřený zisk; současná úprava ale nahrává spíš nepřiměřeně vysokému zisku + potlačování konkurence tj. brždění dalšího rozvoje). A přemrštěné sumy soudně vymáhané na několika exemplárních „pirátech“ taky nejsou zrovna sympatické (proč se zaměřují na běžné uživatele, a ne na ty, kteří se distribucí nelegálního obsahu skutečně živí?).

Tím neříkám, že kopírování je správné [správné je se na dotyčnou produkci vyprdnout], říkám tím, že by ho přirozeně bylo mnohem méně, kdyby vydavatelé nabídli vhodné distribuční kanály a přiměřené ceny. Přiměřenými cenami myslím to, že pokud DVD = neomezeně shlédnutí je za 600, tak jedno online shlédnutí by mělo být max. do stovky; a bylo by přirozené těm, kteří zaplatili za online shlédnutí, následně nabídnout nižší cenu za stažení/DVD). Jo, a taky bude nutné upravit autorský zákon tak, aby se legálně stažený film dal „poslat dál“ stejně, jako je možné poslat dál DVD… ale to už se dostávám moc daleko od původního tématu 🙂

Paní/slečna Olexová je zjevně tak zaujatá proti autorovi, že ani nepostřehla, o čem článek vlastně je. A autor jí to nikterak neulehčil.