Princip obou srovnávaných činností.
Autostop funguje tak, že řidič (povětšinou i vlastník) automobilu nezištně sdílí svůj vůz se stopařem. Stopaře do té doby neznal a celý koncept je postaven na vzájemné důvěře. Řidič na své velkorysosti nijak finančně neprofituje (dokonce mu vznikají drobné náklady v důsledku vyšší spotřeby paliva a zbytečných zastávek). Co z toho tedy má? Může si vyplnit v Modrém životě políčko dobrý skutek! Zkrátí si dlouhou chvíli (věřím, že už kvůli historkám, které jsem se na stopu dozvěděl a které posílám dál, stojí za to mě brát). Udělá radost bližnímu a ten mu na oplátku poděkuje. Získá i možnost vypovídat se člověku, kterého nikdy neviděl a nejspíš už ani nikdy neuvidí, což nabízí velkou svobodu. V neposlední řadě prospěje i fenoménu stopování jako takovému. Příště může být v pozici stopaře on a svým příkladem zvyšuje šanci, že ho někdo vezme. Podstatné pro tento článek je i to, že řidič si svůj vůz nepořídil proto, aby bral stopaře, nýbrž proto, aby vozil sebe, svou rodinu a přátele.
Sdílení funguje tak, že si člověk legálně (alespoň v ČR je dokonce i stahování filmů legální) pořídí nějaké umělecké dílo. O toto dílo se potom (opět bez hmotného zisku) podělí s internetovou komunitou. Co z toho má? Zkrátí si dlouhou chvíli – řada lidí má zpřístupňování filmů a seriálů lidem jako hobby. Díky těmto nadšencům tak můžeme v Čechách sledovat třeba japonské animované seriály, které v televizi vůbec nejdou. Dokonce i moje oblíbenkyně Markéta Prchalová přiznala, že proti této formě „pirátství“ Česká protipirátská unie nebojuje. Potěší spoustu lidí, věřím, že tisíce poděkování od spokojených stahovačů je jedna z hlavních motivací lidí, co sdílí. Začlení se do komunity. Myslím, že sociální aspekt sdílení není radno podceňovat. Aby získali „slávu“ a respekt okolí dělají lidé mnohem horší věci, než je sdílení jedniček a nul. Na závěr opět přichází podpora samotného fenoménu sdílení jako hodnoty. Protože chci stahovat, budu i dobrovolně sdílet je přirozený princip a osobně mi přijde morálně přijatelnější než platit si Rapidshare a být z obliga.
Dopady autostopu
Přemýšleli jste někdy o dopadu braní stopařů na veřejnou a automobilovou dopravu? Minulý rok jsem absolvoval asi 10 cest z Prahy do Berlína a zpět stopem. Student Agency tím nepochybně vznikla škoda řádově 600 Euro! Kdyby někdy hypoteticky narostlo stopování rozměrů současného sdílení filmů a písniček, jsem si jistý, že by se zvedla vlna odporu ze strany: Výrobců aut (kdo jezdí stopem auto nepotřebuje), dopravců – Stop zabíjí veřejnou dopravu!, finančního úřadu – stop se nedá danit a určitě by se vyrojila celá řada moralistů odsuzující stopující parazity na kraji silnice. Myslím si, že není náhoda, že je stopování v některých státech USA (třeba stát Washington) ilegální.
Nabízí se otázka, zda by se automobilový průmysl a veřejná doprava zhroutily, pokud by došlo k řádovému nárůstu topování. Osobně jsem přesvědčen že ne. Stejně jako Hollywood nejeví známky chudoby a úpadku (v úpadku jsou zastaralé obchodní modely typu videopůjčoven) adaptoval by se určitě i automobilový průmysl. Podobně jako u pirátství by bylo přínosem čistší životní prostředí (méně automobilů a fyzických nosičů) a narostla by míra dobrovolné solidarity mezi lidmi. Není to snad ideální stav, kdy člověk, který si to může dovolit, sveze chudšího?
Nové modely
Zmínit samozřejmě musím i rozvoj spolujízdy, což je fenomén, který se stopem souvisí. Ve chvíli, kdy je normální sdílet svoje vozidlo s jinými lidmi rozvíjí se samozřejmě i komerční způsoby tohoto sdílení. Pokud chcete jet do Berlína a stop vám přijde jako příliš krajní způsob vřele doporučuji Spolujízdu. Je to nejlevnější a nejrychlejší. Myslím, že podobným směrem by se měl vydat i zábavní průmysl. Prodávat přímo přes internet, nabízet maximální pohodlí (v tomto směru za pirátstvím ostudně zaostává) a především by pak měl přesvědčit uživatele, že platit za audiovizuální díla je v jejich zájmu.
Pár poznámek na závěr
„Ale když se prodá jen jedna kopie filmu a zbytek internetu si ji nasdílí tak se film nezaplatí. “ Tohle je nejklasičtější výtka proti sdílení. Předně si nejsem zcela jist, zda je to vůbec pravda. Product placement a tržby z kin tvoří nemalou část rozpočtu filmů, stejně jako prodej práv televizím. Dále věřím, že se vždy najde řada lidí ochotných za film zaplatit, zvlášť pokud budou vědět, že filmová studia už přestala vyhazovat peníze z okna za boj proti pirátství, který akorát ničí životy náhodně vylosovaným sdílečům a dává práci vyžírkům typu paní Prchalové (ta mi ale leží v žaludku co).
„Auto si ale člověk koupil s tím, že si s ním může dělat co chce, zatímco k audiovizuálnímu dílu má jen licenci, která mu všechna využití rozhodně neumožňuje. “ To je pravda, já si ale myslím, že zákon, který lze vynutit jen represí, o které se komunistům ani nesnilo je třeba změnit. Proto bych nekomerční sdílení audiovizuálních děl povolil.
„Sami jste nikdy nic nevytvořili a chcete znárodnit práci jiných.“ V pirátské straně se vyskytují i autoři. Považují za důležitější zachovat svobodný internet, než vynucovat svoje autorská práva. Například Václav Fořtík autor řady knih, které se masově kopírují.
Publikováno na pirátských novinách www.piratskenoviny.cz