Do sněmovních voleb podalo kandidátky ve všech krajích celkem patnáct různých subjektů. To znamená, že existuje celá řada neparlamentních stran s celostátní působností. Tyto strany ale naráží na řadu problémů přímo spojených s tím, jakým způsobem vznikly.
Malé strany mají tendenci objevit se v jednom regionu a postupně expandovat do dalších krajů. To nahrává tomu, aby se v regionech s nízkou členskou základnou moci chopili kariéristi. ČPS tento hendikep malých stran v podstatě řešit nemusí, vznikla totiž odspodu a decentralizovaně po internetu v reakci na impuls ze zahraničí. Proces s portálemThe Pirate Bay a úspěch švédské pirátské strany vyvolaly spontání odezvu všude, kde jsou lidé připojení na internet, a tedy i u nás. Lidé, kteří každodenně používají web, se už nejsou ochotní smířit s tím, že ho vlády omezují na základě sto let starých zákonů, navíc původně sepsaných za zcela jiným účelem.
Klasickou taktikou malých stran je také spoléhání na jednu výraznou (mnohdy až kontroverzní) osobnost. Občas jako strany jednoho muže či ženy dokonce i vzniknou. Tento přístup do značné míry souvisí i s tím, že neparlamentní strany často apelují na takzvaný „zdravý rozum“ místo toho, aby nabídly konkrétní program či politický směr. Na zdravém rozumu samozřejmě není nic špatného, ale každý si pod ním představí něco jiného. Lídr potom plní funkci jakéhosi garanta deklarovaného zdravého rozumu. Podobně se v argumentaci malých stran zhusta vyskytuje i „obyčejný člověk“. To je další konstrukce, kterou piráti nepřijímají. Vidí rozmanitou společnost jednotlivců a ne anonymní dav.
My nabízíme konkrétní program, který má za cíl zásadním způsobem proměnit naši zemi a společnost. Především chceme z internetu udělat příslovečnou „knihovnu lidstva“ namísto toho, aby se z něj postupem času stal obří hypermarket, v němž je zákazník pod neustálým dozorem. Je to ambiciózní plán, ale domníváme se, že je jednoznačný a dosažitelný, a proto si zaslouží podporu voličů. Stejně tak je ambiciózní projekt otevřeného státu, po jehož realizaci by občané viděli do rozpočtů státních institucí nebo třeba do toho, kdo a jak rozhodoval ve veřejných zakázkách. Proč už dnes nejsou všechny tyto informace veřejně přístupné na webových stránkách? Jen cesta vzdělanostní, informační společnosti, v níž se hraje fér, vede k úspěchu.
Od neparlamentních stran mě také mnohdy odrazuje jejich populistická politika doprovázená hesly typu „Ne příživnictví“ nebo „Odmítáme nelegální přistěhovalectví“, která se v poslední době začínají objevovat i v diskurzu etablovaných českých politiků. ČPS odmítá tyto xenofobní výlevy a nebezpečná zjednodušení, která jsou nová jen zdánlivě. Nová témata, která chceme do české politiky vnášet my, se týkají internetu, jehož dopad na náš život je srovnatelný s vynálezem knihtisku (samotné politické prosazování témat internetu se pak podobá začátkům politizace problematiky životního prostředí v osmdesátých letech). Internet jako politické téma nám otevírá spolupráci s desítkami dalších pirátských stran po celém světě a věříme, že tento závan mezinárodní iniciativy zčeří hladinu zatuchlého českého rybníka. Internet je totiž naše moře.