Vyrazili jsme minulý čtvrtek okolo osmé hodiny večerní z Prahy. Naložili jsme samozřejmě vlajku, pirátskou krabici a 2 akordeony. Nejprve jsme přejeli autem do Plzně, kde jsme přeložili věci do dodávky a vydali se směrem Brusel. Jelo nás 6 – já, Ivan (předseda) a Jakub (šéf zahraničního odboru) jako delegáti a další tři členové strany jako řidiči fotografové a turisti.
Pátek
Ráno jsme dorazili do hotelu Manhattan. Byla to spíš taková lepší ubytovna, ale bylo moc fajn, jak nám jako hostům vycházeli vstříc. Nechali nás ubytovat se o 2 hodiny dříve, neúčtovali nám žádné stornopoplatky za jednoho chybějícího člena výpravy a ochotně nám vytiskli, co jsme potřebovali.
Zašli jsme na snídani, legrační bylo, že jsme si mohli objednávat česky, protože číšnice z bývalého SSSR nám rozuměla. Potom už jsme se vydali na první bod programu – návštěvu Evropského parlamentu. Byli jsme dost napjatí, protože islandská sopka pirátské konferenci pekelně zavařila. Předem se omluvil předseda Švédů, že jeho letadlo neletí a další následovali. Kolik se nás tedy před parlamentem sejde byla velká loterie a musím přiznat, že jsem se trochu bál, že málo. Naštěstí to dobře dopadlo, fyzicky se konference účastnili piráti ze 17 zemí (mimojiné z Turecka a Brazílie), a obavy z katastrofálně nízké účasti se ukázaly jako liché. Absolutorium si zaslouží bulharští piráti, kteří když zjistili, že jejich letadlo neletí, sedli do auta a přejeli 2200 km.
V EP to bylo zajímavé, dozvěděli jsme se jak tato instituce funguje a hlavně Christian Engstrom, pirátský europoslanec, nás seznámil se svou prací. Uvědomil jsem si, jak velký vliv má v EP byť jen jeden člověk, který se něčemu důsledně věnuje. Christian mluvil o telekomunikačním balíčku, ACTA, blokování stránek a konfliktu boje s terorismem a ochraně soukromí občanů. Opět mi potvrdil, že je to člověk na správném místě a myslím, že za čtyři roky s ním bude radost spolupracovat. Tážete-li se sami sebe, proč jsme vlastně do EP šli, důvod je prozaický. EU nám díky tomu proplatila část nákladů na dopravu.
Večer následovalo setkání ve velmi příjemné belgické pivnici, kde jsme poprvé dostali šanci popovídat si s dalšími účastníky konference. Dozvěděl jsem se celou řadu drbů a celkově mě to příjemně naladilo. Nejvíc jsme pokecali s Turkem, který popisoval obstrukce, se kterými se u nich musí vypořádat politická strana a čerstvě dorazivšími Bulhary.
Sobota
Plnou vahou na nás dopadla neúčast Ricka Falkvinga, zakladatele pirátského hnutí. Konferenci zřetelně chyběla jeho autorita. Členové coreteamu – lidi, kteří konferenci svolali – ji sice formálně vedli a určovali agendu, zároveň se ale jasně ukázaly jejich slabiny. Coreteam tvořili lidé, kteří nikdy nezakládali žádnou pirátskou stranu, v zásadě to byla jen parta nadšenců z mezinárodního fóra. Většinu soboty jsme tak nakonec strávili dohadováním se o statutu naší nové deštníkové organizace Pirate Parties International (PPI) a výsledný dokument nás celkem zklamal celou řadou formálních i faktických chyb.
Nejpřínosnější na sobotním programu nakonec bylo, že jsme se sblížili se švédskými a polskými delegáty a vedli celou řadu neformálních rozhovorů s piráty z různých zemí. Jeden agilní Holanďan navíc vytvořil maillist všech delegátů včetně jejich fotografií, to považuju za jeden velkých plusů srazu. Jak uvnitř ČPS tak v rámci mezinárodního hnutí se stále učím, že osobní kontakt nic nenahradí.
Neděle
Zahájili jsme ji tím, že všechny delegace prezentovaly problémy, se kterými se doma potýkají. Společný průnik byla opět ACTA, blokování stránek a u východních zemí korupce. Potom jsme se ještě jednou decentně pohádali kvůli statutu a šli jsme volit nové předsednictvo PPI. Jakub Michálek, autor našich stanov, který studuje zároveň Matfyz a práva do něj byl zvolen a věřím, že se stane zárukou toho, že příští konference bude o něco profesionálněji připravená. Další členové boardu jsou z Německa, Lucemburska, Švédska, Srbska a Bulharska. Za zmínku jistě stojí, že Srb svou účastí riskuje nemalé opletačky s úřady.
Po oznámení výsledků volby jsme se rozloučili a vyrazili domů. Zase jednou jsem zažil na vlastní oči, že každý začátek je těžký, ale fregata PPI pluje právným směrem, na palubě už má 22 pirátských stran a nezbývá než zvolat třikrát hurá!